zpravodaj

Den 1.

Tak se sobota právě překulila do neděle a první den je za námi, přátelé. Na Krasnici je opravdu krásně, však jste sami viděli. Vaše děti mají za sebou seznamování s novými kamarády, vítání se starými známými, první skvělou večeři, i pár ukápnutých slziček večer v postýlce. Ale i ty k tomu patří, když musíme překonávat sami sebe. Ale věřte, že naše společné děti to dají. A přes den určitě čas na stýskání nebude.

Máme za sebou první tvoření v týmech, vymýšlení názvů a malování erbů. Fantazii mají tedy bezbřehou – máme tu oddíl Králové, Husiti, Češi a 1212. Všichni společně se stali členy kmene Praotce Čecha, který přikráčel se svou družinou, aby nás pozval na společné putování časem po stopách české historie. Prošli jsme kouzelnými dveřmi a vkročili do doby lovců mamutů, kde strávíme celou neděli, máme už své cestovatelské deníčky, do kterých si budeme zaznamenávat svá dobrodružství.

Nebojte se o nás, budeme na sebe dávat pozor a budeme vám pak všechno povídat.

Za všechny malé, větší i největší táborníky dobrou noc přeje Iva.

P.S. Maminky, buďte klidné, všechny děti mají na matracích čisťounká bílá bavlněná prostěradla pod svým spacákem.

Den 2.

Dnes ráno nás probudila hudba z reproduktoru a vyzývali nás k rozcvičce. Kde se vzal tu se vzal pravěký opičák, který nás provokoval a my za ním běželi. Po vydýchání jsme si zacvičili na Hokykoky rotaci.

Po snídani jsme měli chvilku osobního volna a pak začalo shromažďování jídla pro pralidi. Každý člen jednotlivých kmenů musel najít lísteček s fotkou jídla, rostliny, nebo živočicha, na pověšených kartičkách, najít barevnou předlohu jejich fotky a přemalovat symbol pod fotografií. Následně ještě k jednotlivým symbolům dohledávali písmena, která tvořila větu, která napovídala, co se bude dít dál.

A že se děly věci. Celá družina praotce Čecha se odebrala k obětnímu místu pralidí. Ocitli jsme se tam právě ve chvíli, kdy Ugu, Uhu a Uta (pralidé) truchlí po jejich druhovi, který zahynul při lovu mamuta. Zároveň ale řeší otázku, kdo půjde na mamuta tentokrát, což vyvrcholí hádkou. V tu chvíli se objevil Zlý duch historie, který nic netušícího Tondu hodil jako oběť pralidem. Jednotlivé kmeny Tondu vykoupily jídlem, které získaly v předchozí hře. Včera se menší děti ducha velmi bály, dneska si ho vůbec nevšimly, protože byly zaujaté scénkou pralidí. Po dobrém obědě a poledním klidu se uskutečnila poslední aktivita pravěku. Postavit si obydlí v lese tak, aby se v něm dalo spát a aby se do něj vešel celý oddíl i s vedoucím. Některé oddíly to pojaly velikášsky a mysleli jsme, že staví vilu s balkónem a garáží, jiní zase nepočítali s tím, že se kulatá kláda kutálí a museli stavět znova.

Při večerním nástupu jsme se přesunuli do doby, kdy na našem území pobývali Keltové a ve večerním programu se každý oddíl s každým snažil odebrat soupeřům co nejvíce stříbra a mědi. Pronikali na soupeřovo území a přenášeli drahé kovy na své. Program jsme ukončili objevením kmenového stříbra v jednotlivých oddílech. Jak si s tímto úkolem děti poradily se dozvíme až zítra ráno.

Služební oddíl 1212 předal štafetu oddílu Králové a jeho nejstarší členové ještě před chvílí hlídali náš tábor. Také proběhlo první bodování jednak pokojů, jednotlivců i oddílů.

Jdeme připravovat věci na zítřejší program, aby Vaše děti měly zase zítra plno zážitků.

Den 3.

Ráno v keltském hradišti bylo jako vymalované, počasí nám opravdu přeje. Jak to vědma věštila, Hradiště u Nasavrk bude věhlasné i po letech. A jak jsou Keltové tvořiví a zruční, dokázali jsme to v keltské výtvarné dílně. Vyráběli jsme obrázky z listů, prstýnky z drátů, plnili jsme lahvičky. Moc nám ty výrobky hodily odpoledne na Kupecké stezce. Výměnným obchodem jsme měnili výrobky za stavební materiál na další hru a samozřejmě také za laskominky.

Dobrůtky si můžeme po poledním klidu nakoupit v táborovém krámku, to nás moc baví.

(právě vedle mě stojí Amálka a ptá se, jestli tohle psaníčko budou číst všechny maminky, tak ji ujišťuju, že určitě ano)

Večer při nástupu jsme prošli bránou času do Přemyslovské doby, to bude něco. Večer jsme pilně trénovali střelbu lukem, zacházení s lany, uzlování, pořádně jsme se vyřádili při přetahované. Po celodenním bohatém programu se báječně usíná, ponocování z první noci už se nekoná, musíme být na zítřek čerství.

Den 4.

Tak nám zlý duch historie v noci ukradl vlajku, to by nás zajímalo, jak ji získáme zpátky a co pro to budeme muset udělat. A právě na té vlajce je náš Praotec, ach jo.

Dopoledne se naši vedoucí proměnili ve stařičké přemyslovské panovníky, Bořivoje, Přemysla Otakara I. A Přemysla Otakara II. A krásnou Elišku Přemyslovnu. Ani mluvit se jim nechtělo, jen nám pantomimicky ukazovali, co jim máme vybrat z předmětů za plentou a co jim máme přinést. Na počest Oldřicha a Boženy jsme svedli vodní bitvu a zasoutěžili si ve vodní štafetě.

Příprava na Přemyslovský víceboj musí být důkladná, tak nám aspoň zbylo hooodně času na zpívání. Však už nám to chybělo.

A teď už hurá na Přemyslovský víceboj. Jak to dopadlo, vám napíšu příště.

Tak ahoj, máme pořád co dělat.

Den 5.

Den Praotce Čecha začal klasicky rozcvičkou, máme tady v areálu krasnického tábora opravdu báječný rozběh. Však jste sami viděli, když jste děti přivezli, jak je tady hezky. Máme tady dostatek prostoru pro všechny „blbiny“, které si naši tvořiví a fantazie plní vedoucí vymyslí. Kdybyste viděli, jakého loupeživého nájezdníka jsme podle popisu vystrojili, když jsme si hráli na přepadení sídla našeho rodu……Uvidíte na fotkách. Ještě k fotografiím: na udalostionline.cz vidíte jen ukázky z toho, co jsme nafotili, úplně všechny budou k máni na „rajčeti“.

Dopoledne jsme se vrhli na výrobu nosítek pro raněného Praotce Čecha – Jindra vymyslela skvělou legendu o záletném staříkovi, ale nesl se mladý vedoucí Honza, který nezáletně zakopl na schodech. Nebylo to vůbec lehké, ale my přece zvládnem všechno.

Bylo léto, horké léto, tak jak léto má byt, tak jsme prostě museli k vodě. Rybník Seník je na koupání ideální a cesta k němu byla fakt  zábavná. Hra na nálety a střílení z praku nás bavilo moc.

Řeklo by se, že budeme utahaní z cesty, z horka a tak, ale bublinková show dokázala, že naše zásoby energie jsou nevyčerpatelné.

Zítra nás čeká doba Karla IV., to nám ty dějiny utíkají!

Den 6.

Dominik je prostě mistr převleků, jeho rozcvičky probudí každého a ta hudba k tomu! Víte, jak nám potom chutná snídaně? I úklid v pokojích je veselejší, no nedivte se, maminky, chceme obstát v bodování. A taky bychom za chvíli nic nenašli, kdybychom si neuklízeli.

Stavba Karlova mostu se musí pořádně promyslet, musí se sehnat stavební materiál i poshánět grošíky, ale naše týmy jsou už sehrané. Líbilo by se vám, jak starší a silnější pomáhají menším či slabším. Kéž by to uměli i lidé venku….

Obloha trošičku zahrozila, ale nespadla ani kapka, tak napouštíme bazén, aby nám ho sluníčko prohřálo. Odpoledne dokončíme naše mosty, zazpíváme si písničky z muzikálu Noc na Karlštejně a potom nás čeká moc zajímavá a zábavná soutěž , budou se oblékat a líčit princezny, Jindra s Dominikem už připravují kostýmy a rekvizity, už se těším. A na večer je připravená diskotéka, je tu krásný velký sál, to bude paráda.

Tak už musím končit, děti jsou natěšené na sladký krámeček. Mějte se hezky, vaše děti se vážně moc hezky mají.   

Den 7.

Dopoledne jsme konečně získali zpátky ztracenou vlajku, kterou nám zlý duch historie ukryl u pramene řeky Litochy. Nebylo to tak jednoduché, děti se musely rozdělit na dvě poloviny, první vytyčovala trasu a vytvářela úkoly pro druhou skupinu. Je bezva pozorovat, jak velcí pomáhají malým, jakou radost společně prožívají, když se zase všichni najdou. Absolutorium si zaslouží všichni vedoucí, kteří probojovávali cestu těžkým terénem, aby mohly jít všechny děti, i ty s kočárky a krátkýma nožkama. Po překonání poslední lanové překážky byla vlajka konečně zase naše a večer při nástupu zase zavlaje na stožáru.

Je opravdu horko, co jiného s „uvařenými“ dětmi udělat, než je vzít k vodě. Rybník na Seníku je parádní, písek, dlouho mělčina, ideální pro hromadu dětí a vedoucí, kteří je pohodlně uhlídají. To víte, pořád a pořád máme na mysli, abychom vám děti vrátili zdravé a veselé. Kdybyste slyšeli plánování her a soutěží, Jindra a Dominik vždy nejprve řeší, zda jsou pro děti bezpečné. Vážíme si vaší důvěry, se kterou jste nám děti svěřili. A věřte, že každý mráček, který se objeví na táborovém nebi, se snažíme citlivě vyřešit. To, co nám dospělým může připadat jako malichernost, je v tu chvíli pro  malého člověka životně důležité. A my jsme tu od toho, abychom mu pomohli problém vyřešit. Jsme rádi, že naši mladí vedoucí a instruktoři to cítí stejně. A děti je za to zbožňují.

Po návratu z koupání samozřejmě veliký hlad, jako by ty kopce rohlíků se sýrem na svačinu ani nebyly. Tak honem na večeři. Paní kuchařka Míla a Alča se Šárkou si pochvalují, jak se děti krásně rozjedly, maminky by asi koukaly.

Po večeři vyvrcholil den Temna a Bílé hory velkou bitvou, bojovalo se papírovými koulemi, všechny děti proti dvěma rytířům císařovny Terezy Anny (historik odpustí). A hádejte, kdo vyhrál?!

Večer nás čekal nádherný zážitek – pravá ohňová show, přála bych vám to vidět. Děti se uložily ke spánku a vůbec netušily, že je vzbudíme k noční hře na téma „Trifidi“. Já, ostuda, netušila, o čem je řeč, ale děti byly okamžitě v obraze. A užily si to, vždyť co by byl tábor bez noční hry. Hra byla založena spolupráci v oddíle, všichni kromě vedoucích měli zavázané oči a procházeli územím tajných bytostí, museli být zcela potichu, při jakémkoli zvuku se museli skrčit, aby je tajné bytosti přehlédly. Všichni si vysloužili diplom za statečnost.