Zpravodaj

Den první - neděle 11.8.2013

Odečítač času na táborových stránkách ukazuje nulu, už jsme se dočkali. Zase po roce se vracíme „na místo činu“, na naše  milované Bělidlo pod hrází Sečské přehrady. Je nás letos dohromady více než stovka, k naší velké radosti se do naší velké party (jak řekl Ufo na prvním nástupu: ČČK, oblastní spolek Chrudim, Klíčenky, Přátelé a Hujerovi s.r.o.) přidávají noví človíčkové – malí, větší i největší – a my jsme tomu opravdu rádi. Je to znamení, že naše společné akce jsou kvalitní a oblíbené, že nám je prostě spolu dobře.

Náš tábor pořádá oblastní spolek ČČK Chrudim, který zastupuje Vratislav Příhoda. Hlavním vedoucím je Jan  Ufo Vávra, zástupcem hlavního vedoucího a zdravotníkem je Liduška Rýdlová, programový vedoucí Jindra Holeková, oddíloví vedoucí Jakub Zelený, Káťa Majrychová, Anička Malinová, Pavlína Kulhánková, Lucia Mičicová,Petra Dvořáková a Ondra Štěpánek. Asistenty pro předškoláčky a děti s handicapem jsou Renata Kafková, Veronika Dolejšová,Alena Jičínská, Lenka Širáková a  Silvie Bizubová. O dobré jídlo a zásobování se pod vedením Markéty Pavlíkové starají Jan Hovorka, Šárka Klváčková, Veronika Pavlíková a Miroslava Vaňková, členy realizačního týmu jsou Kateřina Radar Machková, Dominik Vondra, Ondřej Vrbovský a Iva Malinová, táborová babička, která si s vámi bude celé dva týdny psát.

Letos byl začátek trošku hektický – dospěláci měli na přípravu tábořiště se vším všudy dvě hodiny, ale když se chce, tak se zvládne všechno. Všechno se odvezlo, vybalilo, uložilo, děti dostaly své postýlky, každý si na trávě tábořiště našel svou barevnou identifikační pásku a svého velitele , každý dostal „uniformu“ – vojenskou košili nebo tričko. Máme sedm oddílů. Pracovní názvy jsou Hasiči, Hasíci, Zdravušky, Empíci, Záchranáři I. , Záchranáři II. a Logisti  – podle budoucích odborností, z nichž všechny jsou součástí integrovaného záchranného systému. Až budu psát zítra, už budeme vědět, jaké názvy pro své týmy si děti vymyslely, jaký bojový pokřik a jakou hymnu.

Mám dobrou zprávu pro maminky: děti jsou šikovné a statečné, když ukápne nějaká ta slzička ze stesku, umíme ji rychle rozehnat. Děti poznají velmi rychle, že je máme rádi a že si úplně nejvíc přejeme, aby jim bylo s námi dobře. Přejte jim, že si mohou vyzkoušet, jak už jsou zdatní a samostatní, že toho hodně dokážou. Představte si, že po loňském táboře využila jedna dívenka, co se zde naučila, a dokázala pomoci svému zraněnému bratrovi. To byla pro nás fakt velká odměna. Pak si všichni řekneme, že stojí za to, strávit dovolenou na táboře a předtím věnovat řadu týdnů a úsilí pilné přípravě.

Dnes po vynikajícím vepřovém guláši s kolínky byla naplánovaná seznamovací diskotéka, jasně, fajn, ale děti se divily, jak to, že není táborák….Přece jen v nich to dlouholeté působení a pěstování lásky k tradicím, k přírodě a k lidem zanechává stopy.

První večerka, první noční hlídka Aniččina oddílu, první večerní pohádky a zpívánky, první pusinky na dobrou noc. Tak ať se vám něco hezkého zdá, naši malí a velcí záchranáři.

Den druhý - 12.8.2013

Ráno zní z rozhlasu známá znělka seriálu MASH, vstávat a cvičit. Rozespalé tvářičky se rychle rozhýbají, zvlášť když je i při rozcvičce veselo. A je krásně už od rána, padla rosa, obloha je modroučká, ale sluníčko je milosrdné, hřeje přiměřeně. Fotím děti při rozcvičce a stále znovu žasnu, jak jsou po roce zase větší a krásnější a ještě víc fajn. Noví kamarádi mezi nás zapadli jedna dvě, smějí se mi, jak se učím poznávat je po jméně. Je moc příjemné vidět, jak je ostatní vzali mezi sebe. Však to je táborový zákon číslo 1. – kamarádství, ohleduplnost, spolupráce, pomoc druhému. Naše děti neodstrčí druhého jen proto, že je maličký nebo má nějaký zdravotní problém , inkluze v praxi a s naprostou lehkostí a samozřejmostí. První dny jsou zasvěceny seznamování s různými oblastmi záchranného systému, děti projdou „školou hrou“ v první pomoci, slaňování, topografii a orientaci v terénu , v sebeobraně, požární ochraně, bezpečnosti silničního provozu, prevenci sociálně patologických jevů a ještě jsem určitě něco zapomněla. Vypadá to složitě a učeně, ale děti si pořád hrají a dobře se baví. Pozorovala jsem Zdravušky (dětičky od čtyř do šesti let), jak se seznamují se svými smysly a jaká je to legrace. Mimochodem, tři holčičky se zavázanýma očima označily prací prášek podle čichu za bonbón. K obědu jsme nes měli květákovou polévku, francouzské brambory a okurkový salát,, ale po poledním klidu už bylo v bříšku dost místa na dobrůtky z krámku. Ještě že mi Šárka a Lucka pomohly, jinak bych ten nával zvládala ještě teď. Ještě že jsme v Makru nakoupili všechno, co dětem vloni nejvíc chutnalo, asi by byly zklamané, kdyby něco chybělo. Teď vás na chvilku opustím, Liduška bodovala pořádek, tak se jdu podívat, kdo se dnes vysloužil „tchoře“. A večer nás čeká slavnostní vztyčení vlajky a první táborák s programem. Budu zase fotit, abyste taky byli trošku „ při tom“. A zítra na shledanou.

Den třetí - 13.8.2013

Ráno nás budí známá znělka ze seriálu do trošičku pošmourného dne, ale do dobré nálady. Vlajka s vrtulníkem vlaje na stožáru a pod ním vede Káťa super rozcvičku. Než děti docvičí, povím vám, jak nás včera před táborákem  zahnal déšť do klubovny. Hláška dne: Děti byly vyzvány, aby si vzaly pláštěnky. Honzík S. přišel bez pláštěnky se slovy: „Maminka nevěděla, že bude pršet, tak mi ji nedala“. Ještě že měla Markétka připravené svoje Riskuj, to nás všechny baví moc. Šárka s Verunkou na mě volají, ať jen napíšu, jak byly nespravedlivě nařčené, že opravdu nenapovídaly. Však uvidíme zítra , až bude finále. Markétka jim prý připraví speciální Riskuj pro dospělé. Jak vidíte, u nás u Hujerů „blbne“ celá rodina. A děti to náramně baví.

Oddíly už mají svá jména a své vlajky a bojové pokřiky. Máme nejmenší Zdravušky, o ty se starají Lucka, Alča a Lenka, Empíky s velitelkou Péťou, Mortíky s Aničkou (od  Rigor Mortis), Šmoulisty s Pájou, Krokouše  s Kubou, Lvíčata s Ondrou, Verčou, Renčou a Silvou a  Pumíky s Káťou  . Vlajky mají moc krásné , pokřiky taky a každý z vedoucích přísahá, že „jeho“ děti jsou ty nejlepší.Tak už aspoň nejsem sama, kdo na potkání říká, že má ty nejlepší děti na světě.

Celé dopoledne jsme věnovali naší „škole hrou“, všechny děti projdou všemi bloky činností, které souvisejí s činností Českého červeného kříže a integrovaného záchranného systému. V našem týmu jsou zástupci nejrůznějších profesí a odborností, všechno využijeme. Děti dostanou základy první pomoci, požární ochrany, sebeobrany, topografie, chování v mimořádných událostech, prevence sociálně patologických jevů a psychohygieny, bezpečnosti v silničním provozu, péči o zdraví, prevenci úrazů , slaňování a základy tábornických dovedností. V denním rozkaze se děti dočtou:  „výuka v blocích“, točí se u nás a opravdu se nenudí, každý z nás se snaží, aby se děti bavily a zároveň si osvojily všechno, co budou potřebovat nejen v druhém týdnu tábora, ale i v budoucím životě.

K obědu nám naši kuchařští kouzelníci uvařili skvělé moravské  vrabce s domácími bramborovými špalíčky a zelím, křehká baletka Kristýnka si hladila po obědě bříško, jaká to byla dobrota. A nebyla sama. Tým kuchyně opravdu maká na dvě stě procent, děti mají stravu pečlivě volenou, v ničem neošizenou a mají všeho dost. Večer byl chleba ve vajíčku s oblohou, dvakrát se přikrajovaly další bochníky.  Pak ještě paní kuchařka nabídla, kdo chce, ať si přinese ešus, že jsou ještě šišky s mákem, to byste měli vidět ten úprk. A po  večeři se vedoucí trousili dozadu ke kuchyni, že na ně nezbylo, že je ty děti snědí….

Po večeři se usilovně pracovalo na přípravě táborového ohně, zvláštní pochvalu si zasloužil Filda, konečně se dočkal, že bylo dřevo pěkně srovnané.

Večerní nástupy jsou vždycky trochu slavnostní, s hodnocením dne, s odměňováním, přidělováním tchoře a sluníčka podle pořádku na chatkách (kéž byste mohli vidět tu radost holčiček Štěpánkových s Kačkou Švadlenkovou , když dostaly sluníčko za vzorný úklid!) , s rozdělováním pošty (kdo jste ještě nenapsal, polepšete se), s určením služebního oddílu na další den, s burzou poztrácených věcí, se spoustou smíchu a legrace, prostě tak, jak to má na správném táboře být.

A táborový oheň, to si jistě umíte představit  – velký kruh dětských hlaviček , praskající oheň, ohňostroje jisker, veselé soutěže a samozřejmě písničky a zpívání, u nás to ani jinak být nemůže. Je nám prostě spolu fajn. Malé zdravušky usínaly už při první kapitole Kocourka Modroočka , tolik bylo zážitků.

Dobrou noc, naši milí doma, spěte klidně, nás hlídají Empíci.

Den čtvrtý - 14.8.2013

Máme tu další dobrý den, slunce nám kouká do oken, jen oči stačí otevřít dokořán….“

My jsme dnes otevřeli oči do modré oblohy, příjemného sluníčka a moře nových zážitků. Děti už Šlapou jako hodinky“, je to radost pozorovat ty nejmenší, jak v holínečkách (ráno je na trávě rosa) ťapou do umývárny vyčistit si zoubky, jak jim chutná snídaně a jak to všechno berou zodpovědně. A na druhou stranu se dívám na ty krásné, velké, skoro dospělé mladé lidi, kteří tudy taky tak ťapkali, a jsem vděčná, že jsem u toho mohla a můžu být.Službu dnes mají Empíci, společně sledují dodržování denního rozkazu, připravují pro ostatní pěkné a čisté stolování,  dbají na pořádek v táboře a v noci hlídají klidný spánek nás všech.

Dnes jsme strávili moc příjemné dopoledne s Besipem, dopravní a pořádkovou policií z Chrudimi. Děti byly nadšené, když si mohly opravdu zblízka prohlédnout a vyzkoušet policejní vybavení, prolézt auta, popovídat si s muži zákona. S Besipem si ověřily své znalosti o dopravním provozu, sklidily hodně chvály a vysoutěžily si i krásné ceny.  Velký obdiv sklidila malá Majda, která slalom s „opileckými“  brýlemi zvládla, jako by předem trénovala.

K obědu jsme měli pečené kuře s nádivkou, brambůrky a zeleninový salát, mňamózní jako vždy. A polévky, ty jsou úplně bezkonkurenční. Nesmějte se, že pořád mluvím o jídle, ale ona asi  opravdu láska prochází žaludkem. Historka z dnešního odpoledne –  Honza se sprchoval a vedle něj konal velkou potřebu malý Jiřík. Povídali si přes přepážku a Jiřík prohlásil: „Podle hlasu jsi ten Honza z kuchyně, vaříte tam fakt dobře“.

Odpoledne proběhlo ve znamení vodních hrátek. Štafetový běh v holínkách – mimochodem maličké Zdravušky skončily ze sedmi oddílů na čtvrtém místě! – honička s kbelíky, „sosání“ víček brčkem, spousta legrace a smíchu, vodu z plavek sluníčko rychle osušilo , dobrá nálada zůstala.

V kuchyni dělali k večeři hamburgerů o dvacet víc a nestačilo to, i když byly pořádně velké. Tak se zase přidělávalo a zase se všechno snědlo. Museli se přece posilnit, čekala nás veliká zábava a věřte,  že slzím smíchy ještě teď, když to píšu. V každém oddíle vybrali jednu dívku,  ze které kluci udělali krásnou modelku. Vaneska, Viktorka, Míša, druhá Míša, Lucka, Verča  a Simča se pod rukama svých kolegů z oddílů pod vedením vizážistů změnily v úžasné modelky. Jejich prezentace a komentáře vrchních vizážistů neměly prostě chybu, snad se Vráťovi povedlo zachytit je všechny na video, abyste z toho taky něco měli.

Rozesmátí trpaslíčci uháněli do postýlek na pohádku, na pusinku a na dobrou noc, starší děti čekalo finále Markétčina Riskuj – zvítězili Kubíčkovi Krokouši – a zahájení turnaje v tančení na kobercích.

Vidíte, naši drazí doma, že se nenudíme a je nám moc dobře. Děti jsou zdravé a veselé, vedoucím jsem koupila vincentkové pastilky a vůbec: „šťastné struny začly znít kvůli nám“-

P.S. Dnes tu byla na kontrole hygiena a nejenže jsme bez závad, ještě jsme dostali pochvalu!“

Den pátý - 15.8.2013

„Bělidlo, krásné dobré ráno, dobré ráno, dobré ráno….“ To je zvláštní, jak mě tady pořád napadají nějaké písničky z pohádek. Jestli to nebude tou výjimečnou atmosférou, která tady panuje. Víte,  jak je na světě krásně, když jsou lidi na sebe hodní, když si pomáhají, když táhnou za jeden provaz, když  člověk, který něco „přeťápnul“ , dokáže přijít a přiznat: Přehnal jsem to. Když si druhý všímá toho, jestli kamarádovi je dobře, jestli ho něco netrápí. Když se dokáže rozdělit o sladkost i o pozornost.  Když máte to výjimečné štěstí být s lidmi, kteří vás berou takového, jaký jste, a mají vás rádi stejně jako vy je.

Teď je večer, chvilka po nástupu, děti se těší z pošty, kterou dostaly, vedoucí pro ně připravují večerní Pohádkový les a usilovně se snaží, aby to bylo překvapení. A já rekapituluju další táborový den, protože vím, že čekáte na další zprávičky z našeho MASHE, že vás zajímá, jak vaše děti prožívají prázdniny. Někteří z vás mohou cítit i úzkost, že svého broučka poprvé pustili z domova. Věřte, že nám blaho vašich dětí leží na srdci a že si moc přejeme, aby byly zdravé, veselé a spokojené. Právě Honza s Tomíkem T. debatují o zmrzlých kostkách rybího filé k zítřejšímu obědu, určitě bude třeba Tomáškovy pomoci. Je to pro nás velká čest a závazek zároveň, že k nám děti i vy máte důvěru, však s mnohými z vás se známe léta.

Ale teď už k tomu, co jsme dnes prožili. Dopoledne děti pracovaly ve svých oddílech na rozšiřování vědomostí o svých odbornostech. Ondrova Lvíčata se  nejvíc bavila stříkáním z hadice jako velcí hasiči . Liduška vyjížděla autem, tak jí ho pěkně umyli. Zuzanka Š. mi důležitě hlásila, jakou má aktuální saturaci, berou své úkoly opravdu vážně. Až dojde na modelovky, bude se jim to hodit.

Odpoledne bylo zasvěceno orientačnímu běhu ve dvojicích, běhalo se ve dvou kategoriích podle fáborků , na stanovištích se plnily úkoly, pečlivě se měřil čas, děti běžely ze všech sil a bylo u toho plno legrace. I když někdo trošku zakufroval, bral to s humorem. A kdybyste viděli Filipovu radost, když jsme mu řekli, že má nejlepší čas. Pochvala patří Jakubovi N., který běžel s ním. Vyhodnocování je složité, tak vám výsledky napíšu až zítra. Ale už teď je jisté, že všichni zvítězili, třeba sami nad sebou.

Abych nezapomněla na hlášky dne. Malý Honzík se vyčural, odchází ze záchodku a kroutí hlavou: To by mě zajímalo, proč tam pořád lepí ty žvýkačky. Jak by mohl vědět, že tolik lpíme na čistotě na WC, že jsme polepili pisoár čistícími a dezodoračními pásky.                                         Po večeři služební oddíl uklízel jídelnu a jeden z chlapců nakoukl do kuchyně s prosbou: Můžu dostat ještě jeden ten moped na vytírání?

Večer velcí logisti Šmoulisti připravili pro své malé kamarády pohádkový les. Putování po svíčkách nebylo pro strach, ale pro pohádkové zážitky. Děti tajily dech, když kolem nich tančila víla, pomohly ovčákovi chytit zatoulanou ovečku Josefku, poznávaly koření babky kořenářky, hledaly Sněhurku, přeskakovaly potok u černé a bílé paní, vnímaly krásu večerního lesa, navzájem se povzbuzovaly. Netuším, jak vyjdou fotkym ale bylo to moc moc krásné.

Na dobrou noc vám ještě napíšu text naší táborové hymny, kterou zpíváme na známou melodii ze seriálu MASH.

„Když přijdou chvíle strádání, když nevíš, kdo tě zachrání,
  já řeknu ti, kam zavoláš a kde přítele vždycky máš.
  Když stoupá voda v řekách, když v ohni vzplála střecha,
  když na silnici sténá kamarád.
  Ty nemusíš být bezmocný, dej šanci rukám pomocným,
  I tam, kde by se mnohý bál, když víš si rady, tak jsi král.
  Když cestu domů ztratíš, s námi se vždycky vrátíš,
  ať doma můžou všichni klidně spát.
  tak na to můžeš svoji hlavu dát“

Den šestý - 16.8.2013

Dobré ráno, naši milí doma. Dnes jsme si hezky přispali – pohádkový les se včera protáhl, tak nás písnička budila až o půl deváté a odpustili nám i rozcvičku. Rána a večery jsou pořádně chladné, ale přes den je nádherně. Sluníčko připaluje, vedoucí pořád honí děti pro čepičky a kloboučky, počasí láká i k vodním hrátkám. Je tady tak krásně, žádná úmorná vedra minulých dní.

Šestý den na táboře začal výbornými rohlíky ze slatiňanské pekárny s paštikou, pokračoval „výukou“ v blocích. Hodně mě baví obcházet jednotlivá stanoviště, pozorovat ty naše šikovné děti a být hrdá na ty velké děti, které jim předávají své znalosti, vědomosti a dovednosti.

K obědu jsme měli zapečené rybí filé se sýrem, poprvé jsme měli půl kbelíčku zbytků, přece jenom ryby některým dětem moc nejedou. A ke všemu si přečetly na denním rozkaze, že je k svačině rohlík s nutelou a k večeři pizza, tak se asi šetřily. O poledním klidu bylo velké vzrušení – Jindra vyzkoušela, co si děti pamatují z povídání o mimořádných událostech, a vyhlásila chemický poplach. Nevěřili byste, jak brzy se celý tábor shromáždil v pláštěnkách, holínkách, rukavicích, ústenkách a brýlích, když jsem je fotila, ani jsem nemohla poznat, kdo je kdo. Petra předvedla profesionální protichemický oblek, Liduška se oblékla do Vráťova potápěčského neoprénu, neuvěřitelná týmová práce. A zvládli to i ti nejmenší! Opravdu výjimečná zkušenost.

Odpoledne jsme začali s budováním polní nemocnice, každý oddíl měl svůj úkol. Který zodpovědně plnil. Lvíčata rozkládala lehátka, Zdravušky vytvořily znak MASH z kamínků, Pumíci zase heliport na přistávání vrtulníku, Mortíci malovali informační a orientační tabulky, Empíci postavili rozcestník, Šmoulisty čeká stavba polní nemocnice. Byli jako mravenečci, šikovní a samostatní.

Při nástupu byli oceněni účastníci včerejší večerní cesty pohádkovým lesem a  vyhlášeny výsledky orientačního běhu .  Velkým potleskem byli odměněni vítězové všech tří kategorií: Kubík Kocourek a Tomáš Pácha, Erik Eržika Mach a Honza Johny Holeka a absolutní vítěz Filip Nádvorník (běžel s logistou Kubou Novotným). Největší radost měl a největší ovace sklidil samozřejmě Filda. Gratulujeme!

Je srpen, stmívá se už dřív, dnes se těšíme do postýlek. Služební oddíl převzaly Zdravušky, ale broučkové spí a spí a hlídají za ně vedoucí a logisti Šmoulisti. Pája, jejich vedoucí, nešetří superlativy, ti její velcí Šmoulíci jsou báječní, nikdy nereptají, když jsou požádáni o pomoc, chovají se úžasně, jsou to už naši partneři. Je báječné vidět, že tu štafetu má kdo po nás převzít. V Pavlínce se vidí a ona v nich. Jen se směje, že se brzy pustí i do ní, jak jim chutná. To jsou pane porce, co v nich mizí, a jak jsou oblíbení v kuchyni, když si chodí přidávat a chválí, jak o bylo zase výborné. Jsme moc rádi, že jsou tu s námi.

Tak klidnou dobrou noc. A nebojte se o ty svoje poklady, je jim opravdu dobře.

 

P.S. k pátku

Mám tu reklamaci od Jindry: Krokouši našeho Kubíčka měli za úkol vyznačit cestu k řece a já je nezastihla, tak se jim omlouvám. A hlavně jsem, hlava děravá, nenapsala o největší atrakci dne – vodní skluzavce. Oddíly soutěžily v klouzací štafetě s kopce na igelitové namydlené plachtě a byla to strašná legrace. Jak je pro naše děti typické, fandily nejvíc těm nejslabším, a ačkoliv se z vítězství radovali Mortíci, vítězem byl každý, kdo sebou plácnul na mokrou plachtu. Po soutěži se klouzali všichni, jeden za druhým, rozesmátí a namydlení (všichni pak šli do teplé sprchy). Však uvidímte na fotkách, jen Vráťa má problém vybrat.

Píšu to v sobotu v poledne a z kuchyně jde hláška – Honza F. strčí hlavu do kuchyně a volá: „Haló, haló, máte to dobrý, polívku mám už počtvrtý!“

Den sedmý - 17.8.2013

Sobotní ráno nás zastihlo dobře naladěné a zdravé, jen Honzík Holeka leží na marodce s bolením v krku a je smutnej. Snad mu bude brzo líp, chybí nám do party.

Po rozcvičce, hygieně, vynikajícím mazanci od Slavíků z Peckova pekařství a úklidu jsme se zase vrhli do práce. Malé Zdravušky okupovaly  Vráťu, který pro ně připravil báječný program na téma Bezpečné chování u vody. Ještě nikomu se nepodařilo udržet pozornost těch cvrčků tak dlouho jako „stlejdovi“ Vráťovi, který se kvůli nim v tom horku oblékl i do neoprénu. Ostatní táborníky dokonale zaujala Péťa s programem Chování u dopravní nehody, vyprošťování raněných a  věřte, že mnoho nového byste se dozvěděli i vy. Uznejte, že mají ti naši vojáčci opravdu široký záběr.

K obědu jsme měli skvělou knedlíčkovou polévku a vepřovou roládu, kterou Kačenka Majrychová překřtila na volavky, když pozorovala hodinu po půlnoci Honzu, jak balí v kuchyni obří španělské ptáčky. K volavkám byla smetanová omáčka a knedlíky, veliká bašta to byla.

Odpoledne se sluníčko činilo, chtělo ochladit, tak Jindra vymyslela další kolo vodních hrátek. Na fotkách uvidíte, jaké nevšední disciplíny děti absolvovaly – přebrodit řeku, běhat s kbelíkem, pohánět papírovou lodičku svým dechem (to šlo skvěle i Lucince), házet vodními bombičkami z nafouknutých balónků, nosit na hlavě misku s vodou, sjet po skluzavce, hledat pusou píšťalku a písknout na ni a podobné legrácky. Zase záleželo na týmové spolupráci a – znáte mě – zase jsem se tetelila radostí, když velcí nadšeně povzbuzovali své malé oddílové kamarády. Kačenka Radar pečlivě zaznamenává všechny výsledky a podle nich posunuje barevné vojáčky na sádrové reliéfní mapě Chrudim – Seč (neuvěřitelné Jindřino dílo).

Po vodní štafetě a osprchování nás čekalo speciální  setkání s vojenskými pyrotechniky – děti nestačily mrkat a pusinky ani nezavíraly, jak to bylo zajímavé. Nejenže viděly zblízka vybavení vojenských policistů , různé typy pyrotechniky, ale i zajímavé záběry toho, co dokáží výbušniny. Jsem přesvědčená, že si děti na tuto návštěvu  vzpomenou , kdyby je napadlo zkoumat petardy zevnitř a podceňovat nebezpečí výbušnin. Z chládku pak děti pozorovaly dělobuchy a  dýmovnice na hřišti, já jen nevím, jestli se mi podařilo to nafotit. Děti dostaly odznáčky vojenské policie a hrdě je nosily na čepičkách a tričkách.

Na nástupu se zase rozdělovaly odměny za pomoc, pořádek, hezké chování, statečnost, i za nejhezčí domečky pro skřítky (první tři místa obsadili Vaneska. Danielka a Matěj) , největší potlesk za scénický tanec sklidili Honza F. a Anička a potom Ufo a zbytek zapomnětlivců.

Chleba s teplou sekanou jsme dostali k táboráku a pak už se zpívalo a zpívalo, od Skákal pes až k Nezmarům. Malé děti se zachumlaly do postýlek, usínají už při pohádce, a ti velcí si teď, když píšu, ještě zpívají u ohně. Krásnou dobrou noc i vám.

Den osmý - 18.8.2013

Jak řekla Liduška, neděle je od toho, že se nedělá, takže dnes jsme si přispali do půl deváté a odpustili nám rozcvičku. A  Liduška dnes ani neboduje pořádek na chatkách,  ale to děti ještě ráno nevěděly, takže se snažily uklízet. Zvládají to velmi slušně, jen u Zdravušek se Alča a Lenka vždycky zapotí, než roztřídí, co je čí. A večer, když jim jdu číst a zpívat, hledá se nanovo. Taky se dnes  hledala malá Ulrika –  Alča byla bez sebe hrůzou, že ji nevidí, a holčička se  smála pod postelí. S těmi našimi trpaslíčky se vážně nikdo nenudí, ale jsou neuvěřitelně sladcí. Dopoledne si s Luckou povídali o jednotlivých složkách IZS. Přišla jsem k nim v okamžiku, kdy se ptala, odkud vezmou hasiči vodu, když jim dojde voda v cisterně. Jiřík R. se hned hlásil :  „Z hydrantu, já to vím, já jsem hasič“.

Jindra s velkými záchranáři plně využila své odbornosti a vytvořila v klubovně operační sál, kde se děti navzájem sterilně oblékaly, seznamovaly se s nástroji, zkoušely dýchat ambuvakem a resuscitovaly s kardiopumpou. A moc je to bavilo.

Empíci s Péťou stříleli ze vzduchovky, hasiči s Kubou opakovali a hráli Městečko Palermo, prostě  táborové  dopoledne, jak je máme rádi. Oběd byl pravý nedělní – smažený kuřecí řízek s bramborami a kompotem, pak jsem si pospíšila se sladkým obchůdkem a už přijížděli topolští  hasiči s Tatrou a polní kuchyní. Bylo to s nimi opravdu hodně zábavné odpoledne: děti prolézaly Tatru zvenku i zevnitř, troubily, houkaly, zkoušely si uniformy i vybavení a hlavně vystříkaly celou cisternu. Děti v plavkách probíhaly vodními sprškami, užívaly si osvěžení v horkém dni a nejvíc se bavily stříkáním na dospěláky . Bavili se všichni dohromady náramně. Děkujeme, kamarádi z Topole.

Dnes poprvé na nástupu děti dostávaly vzkazy z našich internetových stránek. Ty jsou opravdu hodně navštěvované (za jeden den až 400 návštěv), takže tam Vráťa přidal novou službu, kterou určitě uvítali rodiče i děti. Každý den také chodí holubí pošta – psaníčka a balíčky pro dospělé. Každý na ně už čeká, protože to je vždycky legrace. A my se smějeme moc rádi.

Kdybyste viděli, jak se děti nasmály při hře „Na latrínu“. Pravda je, že mě trošku zaskočilo, když jsem se Honzy F. ptala, kde si podvrtnul kotník, a on mi odpověděl : To, jak jsem po lese honil průjem. Ale děti mi to vysvětlily. A kdo byl v téhle hře nejúspěšnější? Mezi mladšími Ondra Šípek a mezi staršími shodným počtem bodů Jakub Pichlík a Míša Špatenková.

Na „zdi nářků“ se několikrát objevilo: chceme diskotéku, tak Vráťa a Dominik rozjeli tu svoji pravou diskošku. Do devíti tančili malí ( a jak jim to šlo a jak se holčičky naparádily), ti nad deset mohli křepčit ještě dál. Byli bezvadní všichni, ale pár Lucinka s Renčou byl určitě nejlepší. Lucinka vůbec má na táboře ještě lepší péči, než jsem doufala. Díky, Renčo,  Ondro, Alčo, Liduško, Evo, děkuju vám za jedno šťastné děvčátko.

Teď už jsou všichni v postýlkách, i když Vráťu úspěšně přemlouvali: Ještě jednu, ještě poslední. Majdička to vyhodnotila úplně přesně: Tělíčko už by chtělo spát, ale hlavička ještě nechce. Hezkou dobrou noc všem, zítra nás čeká další prima den, jen by to nemělo tak utíkat.

Den devátý - 19.8.2013

Tak jsme to počasí přechválili. Ráno je pěkně zamračeno, předpověď fakt dost špatná, musíme zrušit celodenní výlet a přenocování „mazáků“ na Lichnici. Víme, že naše děti nejsou z cukru, ale na dešti je spát opravdu nenecháme. Jindra pohotově vymyslela náhradní program. Záchranáři, hasiči a vojenští policisté prostředního věku si zahráli první modelovku . Takhle ji popsal devítiletý Honzík: Lidi v lese zapálili oheň a nebyli opatrní. Takoví přírodní lidé na ně přišli, že to je špatně, tak se všichni spolu poprali a popálili. Přidal ještě popis tří stupňů popálenin a ukončil jej slovy: ten třetí, ten už nechlaďte, to už je ta černá kůže odumřelá. Nejmladší policisté tam museli udělat pořádek, hasiči uhasit les a záchranáři ošetřit raněné. Nejstarší děti, které toho už opravdu vědí hodně, jim mohly radit, ale nesměly jim pomáhat. Nebylo to pro ně lehké, Káťa H. zoufale volala: Je tady nějakej polda, kterej umí psát? Když jsem se vrátila z nákupu, zahrnuli mě všichni nadšeným vypravováním, jak byli dobří. Malá Majda dokázala sama roztáhnout požární hadici a všichni byli hrdinové.
Že se předpověď vyplnila a opravdu začalo pršet, nám zas tak moc nevadilo, oblíbená hra Africká vesnička se dá hrát i v klubovně. A v jídelně nad pečeným kuřátkem s rýží bylo taky moc příjemně. . Po obědě přestalo pršet, tak jsme se vypravili aspoň na menší výlet do Seče na požární zbrojnici a základnu Vodní záchranné služby ČČK. Pro děti je osobní poznání a zkušenost neocenitelná. Když jsem večer četla pohádku, Vaneska si vzpomněla, jak jim pan hasič ukazoval, jak se jezdí po té tyči dolů. „Ale my jsme si to nesjeli“, dodala Vaneska.
Vráťa je zkušený aktivní člen VZS a umí o prevenci úrazů u vody vyprávět opravdu poutavě. Tyhle znalosti a vědomosti se dětem docela určitě budou hodit. Překvapil nás všechny Pavlík D. při popisu úrazů skokem do vody v neznámém místě. Na otázku, co je v té páteři, bezpečně věděl, že mícha, a udělal nám přednášku, co se stane, když se mícha přeruší na různých místech. Pavlínka to komentovala, že jí spadla brada.
Déšť určil i večerní program: v klubovně měly kino mladší děti, v jídelně starší, já jsem seděla v kuchyni u mikrovlnky a připravovala jednu mísu popcornu za druhou. Děti vůbec nevypadaly nespokojeně, ale stejně bychom rádi, aby se počasí umoudřilo.
Teď už děti spí, botičky se suší u radiátorů a my se těšíme na další den v MASH 2013.

Den desátý - 20.8.2013

Je po dešti, není horko, ale je příjemně a můžeme být zase celý den venku. A to je dobře, protože nás toho čeká ještě moc a moc. Při rozcvičce se jako vždycky pěkně protáhneme a dneska ještě víc, protože Péťa dostala doporučení vyzkoušet si s dětmi klasická pořadová cvičení. Děti totiž vesměs netušily, jak zareagovat na pokyn Čelem vzad, tak to profesionální nadrotmistryně protichemické brigády musela trošku napravit.
Po snídani děti hrály veselou hru Na skákavá zvířátka. Příprava na ni byla tak náročná a dlouhá, že si Jindra při věšení herních plánů posteskla: Jestli je to nebude bavit, tak mě švihne. Bavilo je to, naše děti jsou prostě veselé a hravé.
Pak přišla první modelovka, aby si ti nejmenší mohli vyzkoušet, co si zapamatovali. Ze začátku to byl pěkný zmatek a navíc děti rozkoply vosí hnízdo, tak jsme z lesa radši organizovaně ustoupili, ale napoprvé dobrý. Aby mrňousci pochopili, že správný záchranář, hasič a policista není zbrklý, postupuje rozvážně a přemýšlí, předvedli jim dospěláci v zábavné scénce součinnost složek IZS při požáru objektu se zraněním osob. Opět doufám, že je to zachyceno na videu jako důkaz, že i užitečné vědomosti lze prezentovat zábavně.
Jindra stále zdůrazňuje , jak mají ti malí sledovat, co dělají jejich starší kamarádi, kteří už toho hodně umějí. Aby to viděli naživo, předvedli nejstarší děti zásah při bitce sociálně nepřizpůsobivých občanů. Byli fakt dobří a je moc hezké vidět, že pořád přibývá těch, kteří si vědí rady, jak pomoci druhým.
Bavili jsme se všichni dobře a těšili jsme se na svačinu. Jenže služební oddíl se vrátil rozpačitý – žádná svačina, kuchařky všechny pryč. Ani skandování „My máme hlad“ nepomohlo. Za kuchyní seděl opuštěný Honza, je ochotný to zvládnout, ale potřebuje pomoci. Skupina osmnácti nejstarších dětí si vyzkouší si, jak náročná je práce v táborové kuchyni . Připraví na tácy svačinu pro všechny oddíly, doplní pití ve várnicích. Všechny koláče jsou snědeny, děti se vydávají hledat naše čtyři kuchyňské víly (zaslouženě relaxují ve wellness na Jezerce ) a oddíl kuchtíků se dává do práce. Jedna skupina pod Honzovým velením připravuje studentské řízky (obalovaný luncheon meat na obloženém chlebu), Šmoulisti se rozhodli uvařit v polní kuchyni tvarohové švestkové knedlíky. Zadělávají na ně ze 2,5 kg tvarohu, práce jim jde skvěle od ruky, zvládnou i roztopit polní kuchyni, přivést vodu k varu, uvařit bez problémů vynikající knedlíky (bylo jich 93). V kuchyni taky všechno šlape jako hodinky, večeře je na stole, když se úspěšní pátrači vrací na základnu. Kuchařky jsou šťastně zpátky, ti, co je zastupovali, dokážou i vzorně po sobě uklidit celou kuchyň. Tohle vybočení z běžného denního režimu se dětem moc líbilo. Velcí kluci se do polní kuchyně tak zamilovali, že si v ní chtějí vařit znovu. Tentokrát ovar s křenem.
Na nástupu byla tak veliká hromada pošty a vzkazů z internetu, že poštovský panáček potřeboval dva pomocníky. Děkujeme, že jste tak aktivní, všechny děti se na poštu z domova moc těší. Na stýskání opravdu není čas, děti se krásně sžily s táborovým životem, ale rády čtou, že na ně doma myslíte.
Trpaslíčci prošly sprchou a dívají se v největší chatce na Shreka. Večerka je dnes brzo, protože pro největší táborníky je připraven noční výsadek, ale pst, je to překvapení. Zítra vám o tom napíšu víc.

Den jedenáctý - 21.8.2013

Tak noční výsadek se opravdu vydařil. Sedmnáct nejstarších táborníků bylo probuzeno kolem půlnoci, dostalo pokyny, co si má vzít s sebou a na sebe a bylo odvezeno do Běstviny. Odtud se vraceli do tábora po svých cca 10 km. Jak mi dnes v poledne hlásil Kuba Novotný, chvílemi to bylo drsné, ale zvládnutelné pro všechny. První skupina se vrátila po čtvrté ranní, poslední po páté, cesta jim trvala zhruba 3 a půl hodiny. Trasu samozřejmě vedoucí předem vytýčili a vyzkoušeli a doprovázeli naše poutníky po celou dobu, aby se vrátili v pořádku. Tři skupiny pod vedením Kuby a Kuby, Ufa a Ondry dostávaly po cestě písemné pokyny, orientovaly se i podle kompasu, část cesty musely přeplavit na loďkách. Rozdíly mezi skupinami byly minimální, ale o pár minut nejlepší čas měl Ondrův tým. Po návratu si zalezli zpátky do peřin nebo do spacáků a sladce dospávali až do oběda. Vydělali na tom ostatní , protože si taky mohli pospat, jak dlouho chtěli, a na snídani se trousili postupně. Filip přiběhl s očima navrch hlavy, že spal až do devíti!
Dopoledne jsme dostali návštěvu z Českého rozhlasu Pardubice, reportáž z našeho tábora jsme si vyslechli odpoledne všichni společně. Ale nebojte, nepřijdete o ni, pan Kopecký slíbil, že nám ji pošle a najdete ji na webu ČČK Chrudim.
Před obědem přijela další návštěva, členové Horské služby, o.p.s., oblast Orlické hory. Jsme moc rádi, že se i lidé zvenku zajímají o to, co na táboře prožíváme. Kamarádi z horské služby naštěstí s námi zůstávají, právě teď, když píšu, vozí děti na čtyřkolce po táboře. Před chvílí se svezla i Lucinka s Ondrou, byla nadšená.
Odpoledne proběhlo ve znamení modelovek. Děti byly rozděleny do skupin , v každé byly zastoupeny všechny odbornosti a všechny věkové kategorie. Postupně zasahovaly při sedmi modelových situacích, ve kterých si mohly ověřit, co už znají, co si zapamatovaly, co ještě jim schází. Někdy to vedoucí zásahu neměli lehké se svými kolegy předškoláčky, ale bavilo to úplně všechny. Řešily se tyto situace: dopravní nehoda, loupežné přepadení, požár v lese, horolezci uvízlí na skále, rvačka v rodině, požár se záchranou osob a za odměnu horolezci svezli děti na lanovce v lese. Po každém zásahu jim vedoucí a figuranti v jednom řekli, co se jim povedlo a  co zvládli hůř. Určitě si teď už pamatují, že při ošetřování popálenin musí sundat prstýnek, že při nehodě nesmí policista zapomenout provést dechovou zkoušku na alkohol….
Na nástupu jsme se rozloučili s kamarády z Orlických hor, dostali jsme od nich kupu dárečků a hlavně slib, že příští rok přijedou zase.
Na večeři byly šunkofleky – byly jich čtyři obrovské pekáče a byly tak dobré, že se dospěláci dojídali chlebem, ono se na ně totiž nedostalo.
Večer šli trpaslíčci hned spinkat a my ostatní jsme se sešli v klubovně na naší veleoblíbené zábavě, na karaoke. Zpívalo se všechno, od Michala Davida přes Kryla, Nohavicu, Elány, Kabáty až ke Šmoulů, kde si fantasticky zarepovala Káťa Š. Pocit sounáležitosti při společném zpívání umocnil Vráťa ukázkami z karaoke na táborech 2006 a 2007. Děti se náramně bavily při objevování svých kamarádů o sedm let mladších a já jsem se samozřejmě dojímala. Ale zazpívali jsme si úžasně. Kuba P., který je s námi poprvé, se ke mně otočil a povídá: Budu chodit s vámi do Klíčenek, moc mě to baví a jste bezvadná parta. Umíte si představit větší poklonu?
Naši „středňáci“ si vymručeli noční hru, tak výskají za chatkami, ale já už vám popřeju klidnou dobrou noc. Zítra se zase ozvu, čeká nás další krásný táborový den na MASH 2013.

Den dvanáctý - 22.8.2013

Tak máme za sebou další táborový den, plný smíchu, dobrodružství, kamarádství a nových zážitků, ale také pilné práce. Hlavní vedoucí Ufo totiž dnes vyhlásil velký úklid tábora, protože prostě slušní lidé mají žít v pořádku. To byste koukali, jak to ty vaše naše děti umějí vzít za práci. Speciální ocenění si zaslouží Ondrova Lvíčata, jako služební oddíl se opravdu činila. Tábor prokoukl a děti strávily zbytek dopoledne hrami a sportováním a na bramborovém salátu a smaženém rybím filé si opravdu moc pochutnaly.
Odpoledne bylo opravdu rušné. Modelová situace pro mladé hasiče, policisty a záchranáře kopírovala letošní povodně. Proběhly všechny tři povodňové stupně, hasiči plnili pytle pískem a odnášeli je k ohroženým obydlím, spolu s policisty sledovali stav v zatopených obydlích, volali záchranáře ke zraněným osobám, provedli evakuaci obyvatel na evakuační místo, kde se o ně staral i psycholog, zraněné odnášeli do nemocnice k ošetření. Policisté zajišťovali pořádek tak horlivě, že inzultovali reportéra Vráťu, i když jsem ho hájila, že dělá jen svou práci. Při hodnocení to policistům přitížilo, ale jak řekl Ufo, chybami se člověk učí. Rozkošné byly Zdravušky, které v evakuačním středisku krmily evakuované výtečným domácím moučníkem z táborové kuchyně.
Při  modelovce si jedna skupina záchranářů moc nevěděla rady s Dominikem v bezvědomí, a tak si to děti ještě vyzkoušely, co mají správně dělat. Na Jindřin pokyn se všichni vedoucí složili k zemi a děti měly správně reagovat. Došlo i na telefonování na krizová čísla, nemyslete si to, není to tak jednoduché, jak to vypadá.
Čas zbyl i na hasičskou cvičnou „opičí“ dráhu – byť modifikovaná pro děti, nebyla až tak jednoduchá, vedoucí Kačka ji absolvovala na podporu svých Pumíků a vysloužila si při plazení dýmnicí od Ondry pokyn přimáčknout kombajn k zemi. Tahle část byla vůbec zajímavá. Při fandění se ozvalo : zadek dolů, zadek, ne hlavu, to je to druhý! Štěpánka a Johanka přemlouvaly Kubu, aby je ušetřil, ale nakonec zaběhly dokonale.
V kuchyni chudinky kamarádky kuchařky ke kuřecí směsí připravovaly 40 kg hranolků, dostaly zabrat, ale s jakou radostí dětem přidávaly a přidávaly….
Logisti Šmoulisti se zhlédli ve vaření v polní kuchyni, tak jim Honza ze Skupic přivezl maso na ovar a oni si připravili hostinu podle svého gusta, i křen si nastrouhali, oni už jsou opravdu tak velcí. Ale jsou strašně fajn, předháním se s jejich vedoucí Pájou v superlativech.
Po večeři jsme dostali báječnou návštěvu – kynologickou záchrannou skupinu Pardubického kraje. Psi nejrůznějších ras se znakem červeného kříže dokážou neuvěřitelné věci, děti koukaly s otevřenou pusinkou a předháněly se, kdo se půjde schovat, aby ho pejsek mohl vyhledat. Moc moc krásné to bylo.
Když šli malí spát, starší děti si udělali pohodlí v polní nemocnici při filmu. Nepovím vám, jaký film to byl , než jsem skončila s pohádkami a písničkami, už šli spát i velcí. Zítra už je pátek, utíká to čím dál rychleji.
Ještě na dobrou noc odposlechnuto ze záchodů: Malá Nikolka K.si vyzpěvuje „Pleší, pleší, pleší v lese, něco tě zajede“ a Jiříček R. zase „Mamka mi koupila baterky, baterky a byly tužkovýýýý“ .

Den třináctý - 23.8.2013

Dobré ráno, tábore, MASH na Bělidle vstává do krásného dne. Je radost pozorovat, jak si děti zvykly na pravidelný režim, jak dokážou spolu komunikovat a spolupracovat, jak si vzájemně rozumíme a dokážeme táhnout za jeden provaz.
Dnešní den byl ve znamení modelových situací, návštěvy pana hejtmana Pardubického kraje a programu „MASH má talent“. Od včerejška nám pomáhají kamarádi ze Slovenska, studenti oboru záchranář na vysoké škole v Prešově. Je s nimi legrace a jsou ochotni předvést kvůli našim dětem cokoliv. Nezapomenutelný je společný zpěv Sestričky z Kramárov na včerejším karaoke.
Dopolední modelovky autonehod proběhly v menších skupinách, každý člen týmu měl své pevné zadání, co má plnit. Po prvním kole vedoucí probrali se zasahujícími všechno, co se povedlo a nepovedlo, a potom se skupiny u hromadných autonehod vyměnily a zkusily se přesně řídit připomínkami. Pan hejtman sledoval zásah a jeho údiv, co naše děti dovedou, jistě nebyl předstíraný. Zajímal se o celý průběh tábora, zejména o první pomoc a účast dětí s handicapem. Ještě víc než sladkosti, které dětem přivezl, nás potěšil jeho zájem. Víte, my se našimi dětmi tak rádi chlubíme! Slíbili jsme panu hejtmanovi, že ho pozveme na koncert Klíčenek i na příští tábor, zazpívali jsme mu táborovou hymnu a zamávali na cestu do Pardubic. Pan hejtman tedy zaváhal, že nezůstal na oběd – segedínský guláš byl luxusní, jako ostatně všechno, co nám tu Markétka, Mirka, Honza, Šárka a Verča uvaří.
Odpoledne se větší skupina dětí věnovala modelovce na téma: V metru zhaslo světlo. V klubovně byla úplná tma a zasahující museli figuranty hledat s baterkami a vynášet či vyvádět je na světlo. Menší skupina dětí zatím připravovala program „MASH má talent“ a že těch talentů máme: Sabinku s písní Barbora píše z tábora, Zuzanku a Barunku s písní Černé oči, Kačenku, Ondru a Lukáše se scénkou Divné ruce, Bohouše s básní o Praze a Vanesku, Adélku, Sabinku, Jiříka a Honzíka se scénickým ztvárněním písničky o ošetřování drobných poranění. Když Adélka zalepovala Vanesce kolínko, vyskočily mnohým slzy do očí.
Večeře byla super – děti dostaly nakrájenou bagetu, pomazánku, dva druhy salámu, sýry, rajčata, okurky a papriky a dostaly za úkol vyrobit si diskotékové chlebíčky a k tomu byla vyhlášená soutěž mezi oddíly o nejnápaditější chlebíčky. Snad to bude na fotkách vidět, jak se to dětem povedlo. Šest oddílů skončilo na prvním místě, jen Šmoulisti na druhém, protože všechno snědli a zbyly jim na tvoření jen papriky.
Právě probíhá diskotéka, Vráťa a Dominik vybraly ty nejlepší písničky, tančí malí i velcí, Alča s Luckou poskakují po celém parketě, postupně se sem trousí zadýchaní dospělí, jak je děti prohánějí. Paní kuchařka už dala dobrou noc, ale po cestě ji děti odchytly a málem utancovaly. Teď hraje Sanitka a všichni zpívají s sebou. Já už fakt končím, přece tam nemůžu chybět. Tak dobrou!

Den čtrnáctý - 24.8.2013

Honzík M. ráno otevřel oči a prohlásil: Tenhle tábor jako by trval pět minut…..Má pravdu, chlapec, strašně moc to uteklo. Poslední ranní rozcvička v podání Lidušky a Ufa byla trošku netradiční, ale o to zábavnější. Poslední modelovky – v jedné figurovali „středňáci“ a zasahovali velcí (rvačka při fotbalovém zápase), druhou připravili nejstarší táborníci a zasahovali vedoucí ( tragédie na svatbě). Maskoval, kdo měl ruce, hodnocení bylo zodpovědné, jen Tomášek D. to oplakal, když mu Hanička vysvětlovala, že mu opravdu na rvačku nemůže namaskovat amputované všechny prstíky.
Pak přišly záležitosti příjemné, nejpříjemnější i ty nepříjemné. Všichni vojíni byli odměněni pytlíčkem s „překvapením“. Jindra měla famózní nápad dát možnost vyměňovat si navzájem dárečky, které děti nezaujaly, za jiné, a to děti moc bavilo. Ještě příjemnější bylo vyhodnocení celotáborové oddílové soutěže. Nejdál došel vojáček Aniččiných Mortíků, kteří měli ovšem z vítězství ohromnou radost. Druzí skončili Šmoulisti, kteří si zaslouží veliký obdiv, co všechno zvládli. Byli rovnocennými partnery dospělých, dokázali s nimi pracovat i blbnout, nezkazili žádnou legraci, dokázali si i hrát. Byla jsem svědkem velkého finále Markétčina Riskuj, které Šmoulisti těsně vyhráli nad Krokouši. S jakým zaujetím se dohadovali o postavách z pohádek, ze kterých už nám bohužel vyrostli, a nikdo nedělal obličeje, jako že jsme trapný. Jsou prostě skvělé, ty naše veliké děti.
Zatímco píšu, Šárka čte klukům ve srubu Pohádkového dědečka, vyžádali si ji, protože „je jejich kamarádka“. A že to je poslední večer, dočetla knížku až do konce. To my s holčičkami jsme Kocourka Modroočka nezvládli dočíst, i když jsme se snažily. Víte, nás, velké holky, kamarádství a láska našich dětí spolehlivě dobíjí. Nám všem, kdo jsme tu na MASHi strávili úžasné dva týdny, nejvíc záleží na tom, abychom děti nezklamali, aby cítili, jak je máme rádi a jak jsou pro nás důležití .
K příjemným patřila svatební návštěva novomanželů Malinových, kterým jsme spolu s jejich dětmi popřáli a zazpívali. To abyste se při prohlížení fotek nedivili, jaká veliká svatba byla v MASH 2013. Další velká příjemnost bylo vybírání dárečků a sladkostí poslepu, Ondra Š. prohlížel své úlovky a kroutil hlavičkou, že nechápe, kolik toho dostal!
Jo, vlastně jsem nenapsala, co bylo míň příjemné. Čekalo nás velké balení a úklid tábora, to byste nevěřili, kolik věcí jsme sem navozili, aby si děti pořádně užily. Lucka, Lenka a Alča se u malých Zdravušek pořádně zapotily, než se jim povedlo roztřídit, čí je která ponožtička a sponka a pastelky a….. Pak nastalo velké fotografování u vrtulníku, abychom měli památku na tu neuvěřitelnou partu lidí, na spoustu zážitků, chvil, na které se nezapomíná. Ale také na to, že se naše děti naučily mnohé, co jim může být v životě užitečné. Nejen v odbornostech, za které dostaly průkazy mladého zdravotníka 1. či 2.stupně a Zdravotníka ČČK – Juniora, ale hlavně v poznání, že si lidé mohou vzájemně pomáhat a nebýt lhostejní.
A už je tu poslední nástup, zpíváme hymnu a stahujeme vlajku, rozdáváme diplomy a ocenění a je nám trošku smutno, že MASH 2013 končí. Vojta J. požádal o slovo a poděkoval vedoucí logistů Šmoulistů Páje, kterou by doslova nosili na rukou. A to spustilo lavinu krásných slov od zástupců ostatních oddílů na adresu jejich vedoucích, kteří na ně byli hodní a měli s nimi trpělivost a byli nejlepší a vůbec. Popotahovali jsme asi všichni. Nakonec nás ale rozesmál pětiletý Matýsek, který se postavil do čela tábora a pronesl řeč na téma: Tenhle tábol byl nejklásnější a moc se mi líbil a teď si budeme píct bušty. Tak jsme šli píct ty bušty, koukat do ohně, zpívat, držet se za ruku s tou nej holkou nebo nej klukem a tiše si slibovat, že se za rok zase všichni sejdeme.
Dovolte mi, abych jménem všech dětí, malých i velkých, i těch opravdu dlouho velkých, ale s duší dítěte, poděkovala za možnost být spolu pod záštitou oblastního spolku ČČK Chrudim v nádherném prostředí Železných hor. Děkujeme všem, kdo nám pomáhali, děkujeme vám, že jste nám své děti svěřili. Bylo nám s nimi opravdu moc dobře. Tak dobrou noc a ahoj za rok.