Zpravodaj

Středa 13.května

Jak se chýlilo odpoledne k osmnácté hodině, přibývalo před školkou zavazadel, dětí a rodičů. Náš sen se stal skutečností, opravdu vyrážíme na cestu do Švédska. Vypadalo to jako fantazie a nám se ji povedlo uvést do života. Spojily se síly rodičů, Města Chrudim, Českého červeného kříže, pomohla i firma Omega plus, cestovní kancelář Skandia czech tour z Jablonce nad Nisou vzorně připravila program…..A teď už před školkou přistává obrovský autobus, pomalovaný losy, a my máváme a máváme. Naše cesta na sever začíná.

Čtvrtek 14.května

Autobus je pohodlný, máme ho jen pro sebe, spalo se nám hezky, jen Víťa se Zdendou vydrželi povídat celou noc k zoufalství svých sousedů. Převyprávěli snad všechny filmy!
Náš chytrý a milý průvodce Honza nás vzbudil už v pět, čekal nás zážitek s plavbou na trajektu – dvě hodiny plavby z Německa do Dánska utekly jako ta voda v Baltu. Když se to začalo houpat, zahnali jsme tíseň Kocábkou náram náramnou.
Nevíme, co na to řeknete, ale naše první kroky vedly do pivovaru Carlsberg a do pivovarnického muzea. Bylo tam vážně na co koukat a závěr byl úžasný – v pivním baru nás hostili – ty do osmnácti limonádou, ty nad osmnáct pivem. Ještě že ho nebylo moc, pak jsme šli rovnou na loď, která nás víc jak hodinu vozila po kanále. Pan průvodce umí o všem moc hezky povídat. Viděli jsme loď královské rodiny, dům H.Ch.Andersena, kouzelné středověké domy, ponorku, válečný křižník, ani to všechno nemůžeme vypovědět. V Kodani samozřejmě nesmíme minout malou mořskou vílu, však jsme se u ní všichni fotili a hladili ji, abychom se do krásné Kodaně zase vrátili.
Autobus nás zavezl k dalšímu trajektu Aurora – překládá se to jako polární záře. Pluli jsme i kolem Hamletova zámku, jméno neumím dánsky napsat, tak mi to odpusťte
Tak a jsme ve Švédsku, země je to tak krásná, čistá, zelená a přívětivá, že to vypadá jako sci fi. Prý můžeme potkat i losa.
Pension v Annenbergu je moc pěkný, jen po něm zatím trošku bloudíme a hledáme se. Ale nikdo se neztratil, my se rádi držíme pohromadě. Z oken jídelny koukáme na Labutí jezero a v jídelně do talířů s výbornou večeří.
Ještě si přezpíváme program na zítřejší koncert a jdeme do postýlek. Tak dobou a ahoj zítra.

Pátek 15.května

Naši milí doma, máme potíže s připojením na internet, jsme uprostřed lesů a nedaří se. Vráťa na tom pracuje, tak vám napíšu, co jsme dělali dneska, snad to k vám dojde. Dnes jsme si trošku přispali, abychom definitivně zahnali únavu z cesty. Po bohaté snídani jsme odjeli do Bottnarydu , kde nás čekal koncert v místním moderním kostele, který zde slouží jako kulturní stánek, prý se tu lidi nescházejí v hospodě, ale v kostele. Přišla úplně celá místní škola a věřte, že tak báječné obecenstvo jsme dlouho neměli. Švédské děti připravily těm našim obrovské ovace, však to uvidíte na videu, Renata pilně točila. Potlesk nebral konce a naše hvězdičky si užily i opravdovou autogramiádu.
Potom jsme si prohlédli místní dřevěný protestantský kostel ze 16.století, byl překrásný, bohatě zdobený,s úžasnou atmosférou. Zazpívali jsme si naši oblíbenou Puer natus in Betlehem, to prostě nešlo nezazpívat si, když na nás z každého kouta dýchala historie.
Oběd jsme si připravili svépomocí a pak už jsme se jenom rozhodovali, jestli se chceme projet na lodičkách po jezeře, na kolech po lesních cestách nebo se procházet v té neuvěřitelně nádherné švédské přírodě. Všechny tři skupiny pak přísahaly, že ony zvolily tu nejlepší variantu, ale asi zvítězili cyklisté, kteří na mou duši potkali živého losa.
Po večeři jsme si neplánovaně, ale bezvadně zazpívali. V pensionu s námi bydlí členové zemědělského svazu, kteří se dnes loučili se Švédskem, a požádali nás o vystoupení. Zemědělci z celé republiky aplaudovali chrudimským dětem a ani je nechtěli pustit spát. Ale dnes musíme jít spát brzy, zítra vstáváme před pátou, čeká nás velký výlet do Stockholmu.

Úterý 19.května

Davidův batůžek se našel!!! Dnešní den začal krupičnou kaší k snídani, asi abychom měli dost síly na cestu rašeliništěm. Národním parkem Dumme Mosse jsme po speciálně upravených lávkách ušli asi osm kilometrů, přesvědčili jsme se, že náš průvodce se nevyzná jen v historii, ale i v botanice. Ukázal nám vzácné druhy rostlin, třeba masožravé rosnatky, kaly, suchopýry, vřesy, lišejníky, lekníny, stulíky, jako bonbónky nám servíroval tu kachničky s mladými, jelínka, zajíce,koně klusáka, nakonec i řidiče Václava, který nám uprostřed národního parku opékal párečky do hot-dogů. Moc hezké překvapení a velká dobrota.
A když nás už bolely nohy, nalodili jsme se do autobusu a vyjeli do Jonkopingu do muzea zápalek Safety Match. Mohli jsme si sami vyrobit krabičku se zápalkami, seznámit se s historií výroby zápalek ve Švédsku a taky se trošku zamyslet nad osudy dětí, jejichž dětství byla jen práce, bída a nemoci.
To víte, že vám doma chceme udělat radost, tak jsme odpoledne strávili ve velkém nákupním centru A 6. Skoupili jsme brusinky, citrónový pepř, čokolády i losí salámky, užili si vynikající zmrzliny,utratili zbytek peněz. Pak už nás čekalo jen koupání ve vodním centru Rosenlundsbadet. Myslím, že málokoho z nás napadlo, že v květnu na severu je možné řádit v teploučké vodě pod širým nebem.
Poslední večeře byly slavnostní – losos na citrónovém pepři a piškotový dezert se zmrzlinou. Že by se nám po něm teda chtělo jít balit, to ani omylem. Ale zítra vyjíždíme už o půl šesté, protože zpíváme v Malmo v deset hodin a je to tam 35O km. Ve Švédsku jsou ty vzdálenosti trošku jinak než u nás, domeček, dlouho nic, další domeček, zase dlouho nic, žije tu asi tolik lidí jako v České republice, ale Švédsko je šestkrát větší.
Ale víme už přesně, co bychom si chtěli odvézt k nám: skromnost, neokázalost, přesnost, dochvilnost, čistotu přírody i mezilidských vztahů, cílevědomě budovanou „nestresovost“. Hrdina je ten, kdo dodržuje zákony, nejen ty psané, ale i morální, zděděné po předcích.
Víte co, můžeme to zkusit, žít si trošku po švédsku…Koneckonců – ochutnali jsme lízátka Polkagris, tak budeme určitě celý rok laskaví!

Středa 20. až čtvrtek 21. května

Tohle nás teda vážně nebaví, vstávat před pátou a ještě vědět, že dne s večer už nebudeme spát ve své annebergské postýlce. Ale všechno jednou skončí a my si při odnášení věcí do autobusu potichu mumláme, že se stejně vrátíme. Ahoj pensione, zamáváme paní kuchařce, potkáme našeho posledního losa a jedemee do Malmo. Tam zpíváme ve veliké škole, úplně jiné než ta bottnarydská, jsou tu speciální třídy pro imigranty a místní učitelky musí být asi hodně přísné. Velké spektrum národností, malá muslimka a vedle kudrnatý černoušek, je na co koukat. Ale o propagační předměty a pohlednice a naše podpisy se hlásili hodně nadšeně a zase klasicky se nejvíc líbila ABBA. Však jsme ji taky pro naši „cestu na sever“ speciálně zařadili do repertoáru.
Malmo, které není zdaleka tak idylické jako naše oblíbená „komuna Jonkopping“ nám zůstalo za zády a teď na poslední trajekt. Tenhle ale stojí za to, je tak velký, že pozře klidně celý vlak a autobusy a tiráky a nás. Utratíme poslední drobáky, ochutnáme poslední švédské speciality (tousty s krevetovým koktejlem)), dosyta se vyřádíme na palubě, zopakujeme si všechny „námořnické“ písničky, které známe, někdo si i zdřímně, někdo má ještě sílu hrát si v dětském koutku nebo hrát karty. I těch pět hodin nakonec uteklo a my jsme v Německu. Dojedeme si do Berlína – večerní prohlídka osvětlené ulice Unter den Linden, říšského sněmu a Braniborské brány stojí za zastávku. Takže jsme ochutnali atmosféru tří zemí – Švédska, Dánska a Německa. Jak nám bude chutnat ta naše, domácí. Zbytek noci prospíme, ani se s námi průvodce Honza nemohl rozloučit, když vystupoval v Praze. Škoda, náš Pamelamann byl skvělý – vzdělaný, trpělivý, jazykově vybavený, starostlivý. Příště jiného průvodce nechceme. A naše Karly, řiidiče Vencu a Jirku, taky nevyměníme. Byli na nás hodní a hlavně nás všechny v pořádku dovezli maminkám do náruče. Brzo ráno jsme v Chrudimi, nedospalí, ale plní zážitků, které nikdy nezapomeneme. Děkujeme všem, kdo nám tenhle sen pomohli uskutečnit. A přejeme všem, dětem, dospělým, rodičům, kamarádům, aby si ten klid, pohodu a čistotu v sobě udrželi, nejlépe napořád..