Rok 2008

Švédsko 2008 - Cesta na sever

Chrudimské Klíčenky, soubor, který spolu s Klíčkem působí při Mateřské škole Svatopluka Čecha již dvacet šest let, se vydal na dalekou cestu. Na pozvání cestovní kanceláře Scandia Czech tour a s přispěním Českého červeného kříže, Města Chrudim a firmy Omega plus vyjelo 23 zpěváčků od šesti do šestnácti let reprezentovat své město daleko za hranice nejen naší země, ale i za hranice všedních dnů. Program devítidenního zájezdu byl bohatý, dojmů je mnoho a mnoho, ale jeden nejsilnější: čistota. Čistota přírody, čistota měst, ale především čistota vztahů. Skromnost, prostota, neokázalost, střídmost, celonárodní snaha vyhýbat se stresům, klid, který vás oblévá, to je naše jižní Švédsko. Přenádherná příroda, ve které nebylo výjimkou potkat živého losa, nás doslova nabíjela energií.

A věřte, že jsme ji potřebovali. Chtěli jsme co nejvíc vidět z téhle úžasné země, dozvědět se něco o její historii i současnosti, ale zároveň ukázat, jak umějí české děti zpívat. Každý koncert byl jiný – ten v Bottnarydu pro děti ze širokého okolí měl fantastickou atmosféru, děti si prostě rozumí bez ohledu na rodnou řeč. Pohlednice Chrudimě a propagační předměty s logem našeho města šly na dračku, Klíčenky si užily svou první autogramiádu.

Koncert v kostele v Goteborgu byl nesmírně slavnostní, tam jsme se asi snažili nejvíc ukázat, že umíme nejen zpívat, ale i kultivovaně se chovat. Však nás potom pozvali do společenského sálu místní farnosti k hostině, slavili nějaké výročí a pozvali si i seniory z místního pensionu a skupinu obyvatel ústavu pro dospělé lidi s mentálním postižením. A my jsme viděli v praxi, jak se lidé místo v hospodě scházejí na faře a povídají si a baví se, jsou prostě spolu. K autobusu nám jedna hodná paní přinesla dvě tašky naleštěných jablek na cestu, všichni se na nás usmívali a naši dospěláci na nás fakt byli pyšní.

Koncert v Annebergu pro naše krajany nebyl tak slavnostní, ale o to příjemnější, došlo i na „Tu naši písničku českou“. Místní zubař pan Frank Svoboda nás navštívil ještě dvakrát i se svými dcerami, tak se mu s námi líbilo.

Jedno neplánované vystoupení v Annebergu bylo taky moc milé – sešli jsme se s delegací českého zemědělského svazu, tak jsme jim přece museli zazpívat. Improvizovaná vystoupení, to je naše. Zpívali jsme si i vsedě na trajektu, když se na náš vkus trošku moc houpal, s Kocábkou náram náramnou to bylo hned veselejší. Vyzkoušeli jsme akustiku v každém kostele, který jsme si přišli prohlédnout – představte si, že se tam kostely nemusejí zamykat z obavy před zloději. Svíčku, kterou zapálíme, taky samozřejmě zaplatíme, na přístavišti na ostrově necháme ležet všechny své věci a po procházce za místními pamětihodnostmi si je netknuté zase vezmeme….

Ale zpět ke koncertům – v Malmo jsme zpívali ve velké škole a tam jsme viděli, co to je multikulturní společnost. Škola má speciální třídy i pro imigranty, v obecenstvu seděla malá muslimka vedle černouška a za ní droboučká Asiatka, svět na dlani, ale děti nezklamou, vždycky reagují báječně. Rozdali jsme poslední zbytky dárečků, děti v daleké zemi budou psát propiskami s logem Zdravého města Chrudim a poslouchat z CD písničky chrudimských dětí. A zase autogramiáda, to se Klíčenkám líbilo, zvlášť těm nejmenším.

Viděli jsme toho opravdu hodně – královský palác se střídáním stráží, stockholmskou radnici se síní, kde se předávají Nobelovy ceny, muzeum pivovarnictví, zápalek i Husqvarny, řadu nádherných kostelů a historických staveb, neuvěřitelně vymyšlené centrum přírodních a technických věd Universeum, zábavní park Liseberg, Vasa muzeum s opravdickou lodí, vyzdviženou ze dna oceánu. Pluli jsme Kodaní na vyhlídkové lodi i na trajektech, užili jsme si koupání v aquaparku i výroby a ochutnávání lízátek v Granně. Podívali jsme se do rodinného domu „normálního“ Švéda – v oknech místo záclon lampičky, aby pocestní trefili…Nakupovali jsme ve velkém nákupním centru, kde, považte, nikdo nebyl nervózní z vozíčku, obsypaného pěti holčičkami, které svírají svoje penízky a chtějí domů koupit to nejtypičtější a nejlepší (stejně jsme všichni přivezli kbelík brusinek).

A zase jsme u toho: z toho obrovského množství zážitků je jeden nejsilnější – klid, pohoda, čistota, červené a žluté domky obklopené zelení, otevřené dveře a otevřená srdce. A přejte našim Klíčenkám, že dostaly příležitost ukázat v té daleké báječné zemi, jak šikovné jsou chrudimské děti. Věříme, že jsme svému městu dělali jen čest, a děkujeme všem, kdo nám pomohli tenhle nezapomenutelný zájezd uskutečnit.